Všude na světě žije stále více lidí ve městech, u nás už je tento trend v podstatě završen (ve městech žije asi 75 % české populace) a v současné době se lidé stěhují jak do měst, tak z města ven. Města v poslední době plní nejen funkci lidských sídlišť, ale ve stále větší míře představují rovněž „vynořující se ekosystémy“ (emerging ecosystems) s vysokou mírou biologické rozmanitosti. Planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichové stále častěji nacházejí svá útočiště ve městě. Míra biologické rozmanitosti je zde podstatně vyšší než například v produkčně využívané zemědělské krajině. Nebo v lesích pěstovaných zejména pro produkci dřeva.
Bohaté přírodní prostředí znamená výrazný přínos pro přírodu a její ekologickou stabilitu, příznivě působí na hydrologický cyklus (retence vod, zásak a odvádění srážek, protierozní funkce) a má kladné vlivy hygienické (kvalita ovzduší mikroklimatu, pohlcování škodlivin, tlumení hluku). Pro lidi je nejvýznamnější funkce rekreační, místo odpočinku, relaxace, estetické zážitky.
Péče o přírodní prostředí neznamená jenom ochranu a konzervaci přírodních hodnot, ale i jejich cílevědomé doplňování a aktivní využití všech příležitostí k získání nových přírodních ploch, třeba i malého rozsahu.
Proto je třeba velmi dbát na to, aby při jakýchkoliv rozvojových projektech nedocházelo k úbytku přírodních a zelených ploch. Přitom by nemělo vždy být cílem nahradit „neudržované“ – to znamená v zásadě přírodní – plochy pečlivě ošetřovaným trávníkem či květinovými záhony. Stejně tak je třeba co nejvíce šetřit s používáním všech druhů chemických prostředků, které mohou pomoci udržet chodníky či trávníky bez nežádoucích plevelů, ale které přispívají k celkové chemické kontaminaci životního prostředí. Na Hanspaulce stále ještě létají motýli na rozdíl například od zeleně udržovaných parků ve Vídni, kde se nic takového už dávno nevyskytuje.
Doprava
Zatímco bohatá příroda – včetně přírody relativně divoké – patří k nesporným aktivům senátního obvodu, velkým záporem je rozhodně doprava. To sice není v rámci Prahy nic zvlášť výjimečného, avšak díky shodě okolností je na tom právě Praha 6 nejen absolutně, ale i relativně velmi špatně. Stačí si uvědomit, že 4 vůbec nejnebezpečnější pražské komunikace jsou celé nebo z části právě v Praze 6 (Evropská, Bělohorská, Patočkova, Milady Horákové). Je to dědictví neblahého systému Zákos, kterého jsme se dosud nedokázali zbavit. Výstavbou megalomanského projektu tunelu Blanka s jeho neobyčejně náročnými křižovatkami přispěje k tomu, že Praha 6 se stane výrazně tranzitní čtvrtí. To rozhodně není naším cílem. Měli bychom udělat všechno pro to, aby nebylo všechno podřízeno dopravě a její plynulosti. Složité dopravní uzly, které se v současné době tvoří na Malovance, Prašném mostě a v oblasti Špejcharu spíše připomínají největší americké křižovatky z doby před 50 lety. Zdá se, že se zapomnělo na všechno ostatní mimo auta. Probíhající výstavba křižovatky na Malovance, kde chodci prakticky nemají možnost slušně a bezpečně přecházet některé rozpracované úseky, je důkazem toho, že lidé, kteří chtějí jít pěšky, jakoby pro projektanty vůbec neexistovali. Platí to samozřejmě i o cyklistech: současná výstavba cyklostezek je zcela nedostatečná a jejich vedení často vzbuzuje rozpaky. Proč se na pěší více nemyslí? Proč se nebudují jednoduché, přitom esteticky ztvárněné a v zásadě levné můstky a jiné přechody pro chodce? Jak se pěší člověk dostane třeba z Vítězného náměstí na Hrad? Je na to pamatováno jinak než prostřednictvím 150 m dlouhého (a pravděpodobně nebezpečného) tunelu?
Dopravní stavby zatěžují životní prostředí zejména v současné době a zřejmě není prioritou, aby byly dokončeny co nejrychleji. Křižovatka na Malovance se staví už 30 let a hotova nebude nejméně ještě další 3 roky. Obtěžování hlukem, prašností a znečišťováním vozovek dosahuje neúnosné míry. Zejména obyvatelé v blízkosti stavební činnosti jsou vystaveni mimořádnému stresu, který jak se zdá nemá konce.
Hluk a emise z dopravy jsou největšími zátěžemi životního prostředí v Praze 6. Pomohly by technické úpravy? Zklidnění dopravy? Úspěšné příklady ze zahraničí existují, avšak u nás nenacházejí žádné odezvy.
Velkou bolestí je parkování automobilů. V zásadě jde o dva problémy. Především jde o parkování v centru města, které zřejmě nebude možno vyřešit bez relativně nákladných technických řešení jako jsou podzemní garáže (ovšem se zárukou návratu do původního nebo lepšího stavu, který byl před výstavbou). Snad ještě naléhavější je výstavba záchytných parkovišť u konečných (nebo jiných) stanic metra a jiné městské hromadné dopravy. Zejména se zahájením výstavby další části linky A metra je tato věc akutní. Měly by se okamžitě prověřit možnosti pro výstavbu takovýchto parkovišť, opět ovšem s ohledem na co nejmenší negativní ovlivnění zeleně (i když v této souvislosti budou zřejmě zábory do určité míry nutné). Nicméně právě na takovéto účely by se mělo přednostně využít tzv. brownfieldů.
Pražský okruh
Dostavba severní části pražského okruhu by velmi ulehčila Praze 6 jako místu tranzitní dopravy. Proto maximálně podporujeme jeho dokončení. Stejně závažná je však volba optimální trasy. V této souvislosti jednoznačně preferujeme severní variantu před variantou jižní (která by měla vést Suchdolem). Je zapotřebí urychleně dokončit veškeré přípravné práce a výstavbu zahájit. Zároveň ovšem je nutno promyšleně vyřešit napojení pražského okruhu a stávající komunikační sítě. Pro řešení dopravní situace v Praze 6 je tato otázka vůbec nejvýznamnější.
Nová výstavba
V tomto obvodu se staví a v nejbližší budoucnosti bude dále stavět. Především jde o již zmíněné stavby dopravní, a to nejen ty, které jsou již v běhu, ale i řada dalších. Patří k nim kontroverzní nová runway na letišti Ruzyně, které se právem obávají (zejména lidé přímo dotčení předpokládaným hlukem). Přitom je velkou otázkou, zda letiště, jehož hlavním posláním je dopravní obsluha České republiky a nikoliv tranzitní místo středoevropského prostoru (i kdyby takový záměr existoval, není vůbec jasné, zda by se ho podařilo naplnit). Výstavba nové ranveje by pravděpodobně přinesla takové zhoršení životního prostředí v širokém okolí, že by se neměla uskutečnit.
Jinou otázkou je zlepšení dopravy na stávající ruzyňské letiště. To je v každém případě zapotřebí a bylo by nanejvýš nutné, aby se konečně dospělo k definitivnímu řešení, jehož se musí zúčastnit jak představitelé Prahy 6, tak Magistrátu, Středočeského kraje a ruzyňského letiště. Jak se zdá, vůbec největší překážkou jsou právě neshody a zejména nedostatek komunikace mezi nimi. Každé řešení má své klady a zápory, ať už jde o prodloužení metra, rychlodráhu, tramvaj či nějaké jiné, po jejich zvážení by se mělo dospět k jednoznačnému rozhodnutí.
Přímo v centru Dejvic je po mnoho let velkou výzvou dostavba Vítězného náměstí. Protože jde o velmi exponovanou a citlivou plochu zcela základního významu, bylo by velmi zapotřebí tuto věc rozhodnout co nejdříve, odpovědně a jednoznačně.
Nové developerské projekty v okrajových částech je třeba velmi pečlivě zvážit s ohledem na jejich účelnost a naopak co nejvíce chránit zeleň a přírodní prostředí. Klasických „brownfieldů“ na území senátního obvodu není mnoho, ale najdou se, a právě ty by bylo zapotřebí přednostně využít.
Podpora občanské participace
Řešení otázek životního prostředí, podoba nové výstavby a mnoho jiných věcí se musí v podstatně zvýšené míře stát předmětem veřejné diskuse aktivní participace občanů. Na tvorbě územního plánu, přípravě nových staveb a zejména na ochraně přírody, zeleně a příjemného prostředí senátního obvodu se musí ve zvýšené míře účastnit občané a instituce občanské společnosti včetně nevládních organizací. Praha 6 je sídlem významných vysokých škol: většiny fakult Českého vysokého učení technického, České zemědělské univerzity, Vysoké školy chemicko-technologické a části Univerzity Karlovy. Sídlí zde významné vědecké instituce včele s ústavy Akademie věd České republiky. Jsme hrdí na divadla, muzea a další kulturní zařízení. To vše představuje významný potenciál, kterého dosud je málo využito.
Důležitým prostředkem zvýšení občanské angažovanosti by bylo vypracování souboru měřitelných indikátorů, které by byly k dispozici ve formě například světelných tabulí na význačných veřejných místech. Zde by mohli být lidé informováni nejen o aktuálním stavu životního prostředí (například úroveň znečištění ovzduší, či úroveň hluku), ale i o dalších skutečnostech, jež se bezprostředně dotýkají jejich života.